Kožinová móda
Víš co všechno se skrývá pod tímto pojmem?
Spotřeba energie
Energie je spotřebovávána ve všech fázích kožešinové výroby a k tomu je ještě zapotřebí připočíst vysoké energetické nároky na přepravu surové zvířecí kůže a hotových kožešinových oděvů po celém světě, a to během všech fází kožešinové výroby – počínaje dopravou krmiv do kožešinových farem nebo k loveckým zařízením včetně jejich neustálé kontroly, přes přepravu surové zvířecí kůže na mezinárodní aukce a k výrobcům oděvů, do barvíren, továren, velkoobchodů, maloobchodů a dovozem k zákazníkovi konče.
Obrovské množství paliva spotřebují lovci kožešinových zvířat při kontrolách nastražených pastí, při odstraňování chycených mrtvých a umírajících zvířat a při kladení nových pastí.V mnoha státech USA s nejrozvinutějším lovem zvířat pomocí pastí, jako je Michigan, Ohio a Wisconsin, se po dobu 3-4 měsíční lovecké sezóny po lovcích vyžaduje každodenní kontrola pastí. Kontroly jsou prováděny ve vozidlech na benzínový pohon
(například v nákladních automobilech), na motorových saních, čtyřkolkách, a dokonce i z letadel. Při lovu v některých hůře dostupných částech Aljašky se při používání motorových saní „spaluje mnoho galonů drahého paliva“. Lovci skutečně spotřebovávají tak velké množství benzínu, že je strmý nárůst ceny za galon může přimět ke snižování počtu či odstraňování kladených pastí.
Při určování množství energie potřebné k provozování koželužen je dle Evropské komise nezbytné „připočítat spotřebu energie na výrobu elektřiny, vytápění a kompresi vzduchu,3 a to především u procesů s nejvyšší spotřebou, jako jsou např. úprava odpadních vod a sušení kožešin“.
V manuálu pro chovatele kožešinových zvířat zvaném Zpracování produktů z norků (Mink Production) je rozvíjena diskuse mezi Dánskou asociací chovatelů kožešinových zvířat Danish Fur Breeders Association a časopisem Scientifur ohledně spotřeby energie při zpracování a sušení kůží: „Aby byla koželužská dílna kompletní, nesmí v ní chybět skladová místnost, v níž je teplota udržována mezi 10 až 12 °C… vlhkost pak v rozmezí 70–80 %.“ Rovněž sušárny vyžadují stálou teplotu a systém pro vypouštění kontrolovaného množství vody, který je závislý na dodávkách energie. Spotřeba energie ve výrobě kožešin pro módní průmysl nekončí koupí výrobku z kožešiny zákazníkem. Americká informační rada pro kožešinový průmysl (The Fur Information Council of America) vyzývá majitele kožešin, aby je skladovali v komerčních skladech specializovaných na kožešiny, v nichž „je výměna vzduchu pečlivě regulována, teploty jsou
udržovány pod 50°F a stálá vlhkost na 50 %“. Podle Sandyho Parkera, známého analytika a zpravodaje specializujícího se na výrobu kožešin, je hlavním smyslem letních chladných skladů to, že pro mnoho maloobchodníků představují „nejlukrativnější aspekt podnikání [v kožešinovém průmyslu]“.
Výroba kožešin velmi škodí životnímu prostředí. Silně je znečišťuje,
spotřebovává mnoho energie a devastuje ekosystémy.
Znečištění vody
Norci, lišky, činčily, králíci a další zvířata s atraktivní kožešinou se hromadně chovají v drátěných klecích na kožešinových farmách, které vytvářejí 85 % světového trhu s kožešinami. Zvířecí odpady obsahují vysoké koncentrace dusíku a fosforu. Studie
Michiganské státní univerzity (Michigan State University) z roku 2003 v Modré chovatelské knize o chovu kožešinových zvířat (The Fur Rancher Blue Book of Fur Farming) uvádí, že„americký průmysl zpracování kožešin z norků produkuje každý rok téměř 1 000 tun fosforu, a znečišťuje tak životní prostředí“. Zvýšené hodnoty dusíku a fosforu jsou považovány za nejčastější formu znečištění vody ve Spojených státech amerických.Nejsou-li chemikálie obsažené v odpadech kožešinových farem řádně odstraňovány, znečišťuje jejich odtok a prosakování vodní ekosystémy v okolí farmy. Ve větším množství může eutrofizace dusíkem způsobit snížení obsahu kyslíku a následný úhyn ryb.
Znečištění ovzduší
Při výrobě kožešin jsou uvolňovány nejen plyny ze zvířecích výkalů, ale také nebezpečné škodliviny vznikající při likvidaci kadavérů zvířat zpopelňováním, což je zcela běžně používaná metoda likvidace. Tyto emise mohou obsahovat oxid uhelnatý(CO), oxidy dusíku (NOx), oxid siřičitý (SO2), kyselinu chlorovodíkovou (HCl), těkavé organické látky (VOC), dioxiny, jemné, pevné nebo kapalné částice a těžké kovy.Evropská komise považuje znečišťování ovzduší za jeden z hlavních problémů kožedělného průmyslu, protože během běžné manipulace s kůžemi dochází k vypouštění toxických a zapáchajících látek.
Kožešinová móda: In za každou cenu?
Kožich je známý jako luxusní typ oděvu. V dnešní době jsou v oblibě trimy - obruby límců či kapucí. Co se však děje před tím, než si ho tyto ženy obléknou? V devadesátých letech modelky odmítaly kožešiny díky kampaním, dnes se však stávají opět moderním oblečením.
Za rok zemře kvůli této módě kolem padesáti miliónů zvířat. Za účelem většího zisku se zvířata usmrcují různými způsoby, při kterých velice trpí. Používají se elektrické šoky, lámání vazu, ubití, vyhladovění nebo stahování kožichů při vědomí. Například 99 procent tuleních mláďat je usmrceno dřív než dosáhnou dvou měsíců a 40 procent z nich je stáhnuto při plném vědomí.
Nejčastějšími chovanými zvířaty na kožešinových farmách jsou norci, lišky a činčily, mezi další patří kupodivu i psi a kočky. Skutečnosti, že kožichy pocházejí ze zvířat, která chováme jako domácí mazlíčky, se schovávají pod falešným pojmenováním.
Zvířata trpí mentálními i fyzickými nemocemi.
Stejně tak jako u hospodářských zvířat se kožešinová zvířata setkávají s malým prostorem, který jim znepříjemňuje život. Jelikož jsou tato zvířata nucená žít v nepřirozeném prostředí, trpí nemocemi a poruchami chování. Nejčastějšími nemocemi bývají otevřené zlomeniny, které nejsou ošetřeny a zvířata trpí bolestmi.
Asie, továrna na kožichy.
Tato zvířata jsou zabíjena především kvůli kabátům, kloboukům, golfovým a pracovním rukavicím, zdravotnickým a ortopedickým produktům, ozdobným doplňkům, bubnům a jiným hudebním nástrojům, automobilovému čalounění, také k výrobě roztomilých figurek.
Mezi největší dovozce patří Asie, která má dobré klima pro rozmnožování zvířat a pro kvalitu kožešin. Díky dobrému výdělku asiati vyvinuli takzvané rozmnožovací farmy, kde se chovají psi i pro maso. Oblíbeným plemenem pro tento průmysl je Německý ovčák, protože jeho srst je kvalitní a dobře zbarvená. Na jeden takový kožich je zapotřebí deset psích životů.
I psi se často stávají módním doplňkem.
Protože zabíjení zvířat začalo být prováděno těmito krutými způsoby, byl vytvořen program Obchod bez kožešin, který vznikl na základě spolupráce a podpory organizací a subjektů sdružených v mezinárodní koalici Fur Free Aliance. V České republice je s nimi spojena organizace Svoboda zvířat.
Kožešinová móda se vrací
Tento program podporuje obchod bez kožešin, pro který se rozhodnou návrháři, výrobci či prodejci. Firma, která se rozhodne pro obchod bez kožešin, podepíše závaznou smlouvu, dostane pro svůj obchod registrované logo lišky, kterým zaručí, že nepodporuje výrobu pravých kožešin.
V devadesátých letech kampaně působily na potencionální zákazníky. Modelky nechtěly předvádět kožichy, dnes se však tato móda vrací. Příkladem toho je například Naomi Campbelová, která dříve odmítala předvádět a nosit kožichy. Dnes tak dělá jak na přehlídkách, tak ve svém soukromí.
Alternativou těchto chovů je program Obchod bez kožešin.
Mezi známé ochránkyně zvířat patří i Pamela Andersonová, která dostala v roce 1999 cenu za kampaň proti kožešinám. Dalším příkladem je manželka bývalého člena skupiny Beatles Heather Millsová McCartneyová, která požádala o zákaz obchodování s psími a kočičími kožešinami v EU, nebo Brigitte Bardotová, která je zakladatelkou spolku na ochranu zvířat.
Domníváte se, že Váš kožich, který máte není pravý? Že pro něj žádná zvířata netrpěla? Opak je pravdou.Jak u nás, tak v celém světe trpí řada zvířat.V přepočtu 75 milionů ročně! Proč? Ve jménu módy! A to kvůli lidem a jejich rozežranosti. Ano, vítejte na planetě Zemi!
Věděli jste, že...
Norci jsou zabíjeni udušením výfukovými zplodinami nebo zlomením vazu, lišky elektrickým proudem. Tzv. kožešinová zvířata jsou chována na farmách ve strohých klecích. Tento způsob chovu v nepřirozeném prostředí způsobuje zvířatům značný stres a utrpení. Mezi problémy, k nimž v chovech dochází, patří sebemrzačení, infanticida (zabíjení vlastních mláďat - hlavně u lišek), okus kožešiny (především u činčil), vysoká úmrtnost mláďat (u norků až 30 %), vážné zdravotní problémy, stereotypie (dokola se opakující pohyby, které jsou odborníky považovány za znaky špatné životní pohody zvířat), vzájemná agresivita, bojácnost atd.
Značná část světové produkce kožešin pochází z Číny, kde dosud neplatí žádné zákony na ochranu zvířat (jistě znáš záběry trpících zvířat ještě zaživa stahovaných z kůže). Odtud se kožešiny vyvážejí do celého světa. Kožešina z Číny je velmi levná – podle ceny dnes již nepoznáš, zda se jedná o pravou nebo umělou kožešinu.
Odhaduje se, že až 90 % lišek je zabito pouze kvůli tzv. trimům (lemům oblečení, bot atp.). Kožešinový průmysl se dnes v obchodech prosazuje především prostřednictvím těchto trimů, které však nejsou jen odpadem vzniklým při výrobě oděvů, jak si mnozí myslí, nýbrž zvířata jsou chována a zabíjena přímo kvůli nim.
Výroba kožešin představuje významnou zátěž pro životní prostředí. Při vyčinění kožešin se používají karcinogenní a toxické chemikálie (formaldehyd, naftalen), kožešinový výrobek je tudíž těžko rozložitelný. Zvířecí odpady obsahují vysoké koncentrace dusíku a fosforu, které znečišťují vodu, ovzduší i půdu.
To co jsou lidé schopni udělat pro peníze tak nad tím zustává rozum stát podle mě je to hyenizmus toho nejhoršího stylu!
Publikováno: 23.10.2011
Niže nechávám starší články pouze 6 měsíců potom umazávám.
Ve jménu kožešinové módy
Počet zvířat, která zaplatí životem pro výrobu jednoho kožichu, se liší podle druhu zvířat a podle jejich velikosti. U zvířat velikosti lišky se jedná o 15 až 20 zvířat, u norků a jim velikostí podobných zvířat se jedná o 60 až 80 zvířat a u zvířat velikosti mývalů se jedná o 27 až 30 zvířat.
Z většiny zvířat zabitých pro kožešinu však nejsou kožichy, ale jsou z nich vyráběné různé doplňky (trimy, lemy) na kapucích bund, botách, rukavicích nebo kabelkách.
Kolik zvířat je každý rok zabito pro kožešinu?
Na základě statistických zpráv a šetření různých organizací ze zemí z celého světa je každý rok zabito více než 90 miliónů zvířat pro kožešinu. 75 miliónů zvířat pochází z tzv. kožešinových farem.
Kolik zvířat je chováno na tzv. kožešinových farmách v ČR?
Ze šetření, které provedla organizace Svoboda zvířat a z informací od Státní veterinární správy ČR je v České republice odhadem chováno přes 20 000 zvířat.
Nejčastěji chovaná zvířata na farmách
Mezi tzv. kožešinová zvířata patří králíci, norci, lišky, činčily, ale i nutrie, fretky, mývalové, psíci mývalovití nebo tchoři.
Nejčastěji chovaným zvířetem je králík. Podle šetření organizace CAFT (Coalition to Abolish the Fur Trade) je až 50 miliónů králíků zabito každý rok pro kožešinu.
Nejčastěji chovaná zvířata v ČR
V České republice jsou nejčastěji chovanými zvířaty norci, lišky nebo činčily, ale i nutrie, fretky nebo tchoři. Především norek severoamerický a liška obecná a polární.
Životní podmínky zvířat na farmách
Obvykle divoká zvířata jsou chována (uvězněna) v malých strohých klecích v otřesných podmínkách. Klece jsou celodrátěné nebo někdy mají dřevěné nebo kovové jen postranní stěny. Klece mají i dno drátěné, zvířata se tedy pohybují po celoroštové podlaze (roštová podlaha je odůvodněna snadným odstraňováním výkalů). Při chovu činčil je požadováno minimálně jen 25% pevné podlahy. Zvířata jsou chována celoročně venku za každého extrémního počasí, mimo činčil, které bývají chovány v uzavřených prostorech (garáže, sklepy apod).
Rozměry klecí
Rozměry klecí se odlišují podle legislativ nebo vyhlášek zemí v nichž jsou zvířata chovaná, podle druhu zvířat a počtu umístěných zvířat v kleci.
Norci se většinou chovají po několika jedincích nebo jednotlivě. Podle české vyhlášky by na jednoho dospělého norka měl připadat životní prostor jen 2550 cm2, ale v praxi se stává, že jsou na tomto prostoru chováni i dva dospělí norci. Stejný životní prostor platí i pro samici s mláďaty po odstavu i pro dvě mláďata po odstavu. Rozměry klecí pro norky, včetně budníku, by se tedy podle české vyhlášky měly pohybovat jen okolo šířky 30 cm s výškou 70 cm.
Lišky se většinou chovají po jedné nebo dvou v kleci. Na jednu dospělou lišku připadá životní prostor 8000 cm2, pro matku s mláďaty 20 000 cm2 a mláďata po odstavu (max. dvě) 12 000 cm2. Minimální výška klecí je jen 70 cm.
Česká vyhláška požaduje, aby pro jednu dospělou činčilu a jednu samici s mláďaty do odstavu připadal životní prostor 5000 cm2, pro jedno mládě po odstavu pak 3000 cm2. Minimální výška klece je 100 cm.
Podávaná potrava na farmách
Tzv. kožešinovým zvířatům (mimo býložravcům) se podává potrava v podobě rozemleté hmoty smíchané z jatečního odpadu a obilovin, která těžko nahradí pestrou stravu, kterou by měla zvířata ve volné přírodě. V některých zemích na některých farmách se dokonce používají do tzv. krmných směsí zvířata, která byla chována pro kožešinu. Zvířata tedy mohou dostávat v podobě rozemletého masa zástupce svého vlastního druhu, která navíc někdy byla jejich sousedy na farmě.
Liškám se potrava podává na plechové desky připevněné zvenku ke kleci, takže je k potravě přístup možný pouze přes drátěná oka klece nebo mříže. Norkům je potrava nejčastěji umístěna na drátěná oka nebo mříže horní části klece a také k ní tedy mají přístup jen přes drátěná oka nebo mříže.
Zvířata na farmách dostávají jídlo jednou denně a navíc se zbytky jídla z předešlého dne neodstraňují. Často proto zvířata trpí střevními parazity. Nejsou ani ojedinělé případy, kdy se zvířata otráví nebo přiotráví zkaženou stravou, mají z otravy různé zažívací potíže nebo hynou v bolestech několik dní.
Pitná voda na farmách bývá značně zakalená, znečištěná nebo v zimním období zmrzlá, což je příčinou, že zvířata jsou někdy bez vody více dnů.
Poruchy chování (klecové šílenství)
V důsledku špatných životních podmínek zvířat na farmách a skutečnosti, že zvířata chovaná nejčastěji na farmách jsou vskutku divoká, dochází velmi často k úplnému zešílení zvířat, které se nejčastěji projevuje stereotypním chováním nebo kanibalismem.
Stereotypní chování - tedy neustále se opakujícími pohyby, jako jsou neustále otáčení se, neustálé škrabání klece (zejména u lišek), neustálé poskakování, přešlapování tam a zpět nebo skákání proti stěnám klece u norků.
Kanibalismus - jestliže je více zvířat chováno v jedné kleci kanibalismus se projevuje vzájemným okusováním různých částí těla (např. uší nebo ocasů). V případě chovu matky s mláďaty dochází, k pojídání vlastních mláďat matkou.
Sebepoškozování - se projevu tím, že si zvířata sama sobě okusují ocasy, vytrhávají, vykousávají si srst nebo se jinak obdobně sebepoškozují.
Zranění a choroby
Zvířata na farmách mají často velmi otřesná fyzická zranění. Otevřené, hnisající rány (někdy až odkryté kosti), zlomeniny končetin, amputace končetin nejsou ojedinělé.
Mezi choroby, které postihují zvířata na farmách patří zanícené oči, slepota, infekce uší nebo zažívací problémy a střevní parazité. Choroby jsou často příčinou pomalé a bolestivé smrti zvířat.
Zranění jsou většinou způsobena celoroštovou (celodrátěnou) podlahou nebo kvůli výše popsaným poruchám chování. Nedostatek veterinární péče bývá také příčinou všech bolestivých nebo smrtících chorob.
Délka života zvířat na farmách
Norci se většinou zabíjejí ve věku 6 až 7 měsíců života, lišky v 7 měsících života .
Norci bývají zabiti v průběhu celého roka nebo stejně jako lišky v podzimních měsících, kdy je kožešina nejkvalitnější (říjen, listopad).
Ať se jedná o jakýkoliv druh zvířat, vždy se zabíjejí v období, kdy mají srst nejkvalitnější. V případě zvířat chovaných venku se zabíjejí v podzimních měsících, v případě chovu zvířat v uzavřených prostorech (např. činčil) dochází k zabití v průběhu celého roka. V uzavřených prostorech neovlivňuje podnebí kvalitu srsti, ale například u činčil se 4 až 5krát do roka opakuje 2 až 3 týdny dlouhá perioda, kdy je srst nejkvalitnější.
Metody usmrcování tzv. kožešinových zvířat
Vždy se zvířata usmrcují drastickou metodou, co nejlevnější a nejjednodušší metodou. Mezi nejčastější metody usmrcování patří - zabití elektrickým proudem, projektily pronikajícími do mozku, otrávením strychninem, chloroformem, oxidem uhelnatým, uhličitým či výfukovými zplodinami nebo zabití vykrvácením, zlomením vazu nebo podáním smrtelné injekce (pentobarbital sodný a podobně).
Norci se nejčastěji zabíjejí otravou oxidem uhelnatým nebo uhličitým (výfukovými zplodinami) v plynových komorách či zlomením vazu.
Lišky se nejčastěji zabíjejí elektrickým proudem - jedna elektroda je zasunuta do konečníku a druhá dána do tlamy. Někdy se tato procedura opakuje, aby byla liška zcela zabita.
Činčily se usmrcují injekcí chlorhydrátu do břišní dutiny, zlomením vazu, udušením chloroformem nebo elektrickým proudem..
V Asii, zejména Číně, jsou zvířata usmrcována jakoukoliv brutální metodou. Zvířata bývají umlácena tyčí, obuškem nebo klackem do hlavy, umlácena hlavou o zem a velmi často stahována z kůže zaživa.
(V Číně se pro kožešinu zabíjejí i psi a kočky, v EU ale platí zákaz obchodu s psí a kočičí kožešinou.)
Odkud pochází kožešiny na území ČR?
V ČR nebo SR se může obchodovat s kožešinami z tzv. kožešinových zvířat z celé Evropy, tak i z celého světa. Největší producentem kožešin zvířat je Čína. Čína je jednou ze zemí, kde jsou ty nejhorší životní podmínky zvířat na farmách a jsou zde zabíjena zvířata těmi nejbrutálnějšími způsoby. Podle odhadů až 85% kožešin na trhu po celém světě pochází právě z Číny. Je tedy velice pravděpodobné, že i v ČR a v SR se budou kožešiny z Číny hojně vyskytovat. Kožešiny z Číny jsou levné, dnes už se není možné spoléhat na to, že oděv z kožešiny zvířat nebo oděv s kožešinovým trimem by měl být cenově levný. Cenově již dnes kožešina zvířat od umělé kožešiny není mnohdy k rozpoznání.
Další způsoby získávání kožešin
V Kanadě dochází k vybíjení mořských savců, především tuleňů grónských, čepcolů hřebenatých nebo tuleňů kuželozubých. Tuleni se zabíjejí tzv. hakapikem, což je dřevěný obuškovitý nástroj zakončený kovovým ostrým hákem. Jelikož se lovci snaží ubít co největší počet tuleňů v krátkém čase, tuleni nejsou často hned ubití k smrti, ale trpí na ledě do doby než-li se lovec vrátí a usmrtí je posledním úderem. Druhým způsobem zabíjení tuleňů je střelba ze člunů. Střelbou se často loví z velké vzdálenosti a za nejasných podmínek a je proto obtížné přesně mířit. Než se lovci stačí k postřeleným tuleňům přiblížit, aby jim mohli zasadit smrtelnou ránu a odnést si jejich tělo, tuleni ve většině případů sklouznou do vody a potopí se. Tohle je pro tuleně velmi pomalou a krutou smrtí pod mořským ledem.
Dopady kožešinové módy na životní prostředí
Kožešina je zdrojem znečištění ve všech stádiích svého životního cyklu:
Kadavéry - rizikové odpady1) Výkaly zvířat chovaných na farmách se vsakují přímo do země, čímžznečišťují povrchové a spodní vody, kromě toho představují i ohrožení kvality ovzduší - např. liška polární (Alopex lagopus) vyprodukuje za rok stejné množstvísloučenin dusíku a fosforu jako jedno prase domácí (Sus scrofa f. domestica).
2) Další rizikový odpad představují zkožkovaná těla zvířat.
3) Chemické ošetření kožešiny (kůže může projít až 50 procesy úprav – např. barvením, při němž se změkčuje a konzervuje) většinou zahrnuje používání látek poškozujících životní prostředí (např. karcinogenního formaldehydu).
4) Kožešinové produkty jsou jako konečný odpad vlivem chemického ošetření těžko biologicky rozložitelné.
5) Velká spotřeba energie při transportu (kvalitnější kožešiny jsou nejprve převáženy do velkých aukčních center, kde se prodávají. Poté jsou transportovány na místo zpracování a teprve v konečné fázi se dostávají k prodejci). Výroba umělé kožešiny spotřebuje zhruba 60x méně energie.
Dalším negativním aspektem chovu tzv. kožešinových zvířat jsou úniky zvířat do volné přírody. V té jsou pak, především norci, nepřirozeným predátorem a konkurentem zákonem chráněných vyder říčních
Kožešinová móda - víte co se za ní skrývá?
Asie, továrna na kožichy
Kožešinová móda se vrací
